Alena Hanušová před Prague Open o nových hvězdách repre

Hlavnímu městu Česka se od středy do pátku představí ve třech mezistátních zápasech národní tým žen, který letošním létem prochází v méně hvězdném složení. Soupeřkami lvic na turnaji Prague Open budou na pražské Královce vždy od 19 hodin Slovensko, Japonsko a Kanada. Derniérou tohoto bloku bude pak v sobotu duel s Japonskem od 16:30 v Kralupech nad Vltavou.

 

Po čínském turné a mezinárodním turnaji v Hradci Králové půjde o třetí větší zápasový test pro výběr nového kouče Ivana Beneše. Jeho očekávaným lídrem bude i v Praze power forwardka Alena Hanušová, jež spolu s Michaelou Stejskalovou patří k hlavním a také nejzkušenějším hráčkám sestavy pro léto 2016.

 

„Být v roli lídra týmu je zajímavé, ale nepředpokládám, že to tak bude i v rámci sestavy pro ME 2017. To už bude úplně o něčem jiném,“ předjímá letos většinou 20bodová střelkyně ze ZVVZ USK Praha.

 

„Je ale fakt, že teď už si dovolím víc, střílím i střely, co bych si normálně nebrala, a mívám i pět trojek na zápas, což je na pivota hodně. Vyplývá to ale ze stylu mé hry, kdy i jako nejvyšší hráčka týmu hraju spíš zvenku.“

 

Hanušová ovšem odmítá, že by si při absenci většiny obvyklých opor (Burgrová, Kulichová, Bartoňová, Kateřina Elhotová, ještě loni na ME byly i Veselá a Bortelová) musela nyní své střely obstarávat ve většině sama. „Střel mám obecně hodně a někdy jsou i vynucené, třeba až v poslední vteřině, ale jindy přijdou i po výborné přihrávce od holek. A navíc každá hráčka má své příležitosti a je více či méně aktivní do koše. Míša Stejskalová je výborný střelec, Kája Elhotová nebo Peťa Záplatová chtějí taky dávat body a pak jde o to, jak nám to zrovna padá.“

 

Zatím nejsilnější sestavu měly letos Češky na turné v Číně, odkud po šesti zápasech s domácí reprezentací, Černou Horou a Novým Zélandem přivezly bilanci 3-3. „Postupně jsme se sehrávaly a poslední zápasy už vypadaly líp,“ podotkla čerstvě 25letá rodačka ze Sokolova, kterou v Číně zaujaly výkony následujících kolegyň:

 

„Osobně ráda hraju s rozehrávanou Kačkou Sedlákovou a Terkou Vyoralovou, která nejvíc funguje na křídelní pozici 2. Obě jsou to inteligentní hráčky, které na sebe vážou obránce, a člověk má pak snadné střely. Z dalších mladých odehrála dobrá utkání Péťa Záplatová, výborné výkony odvedla i Pája Švrdlíková a své si samozřejmě odvedla i Julia Reisingerová, i když poslední dva zápasy kvůli zdravotnímu limitu nehrála, což byla velká škoda. Jinak na to, že jsme spolu hrály poprvé, odvedl tým v Číně dobré výkony.“

 

Hanušová si předvedených vystoupení proti kvalitním soupeřům (účastník OH 2016 Čína, účastník kvalifikace o OH 2016 Nový Zéland a sedmý tým ME 2015 Černá Hora) hodně považovala. „Dokonce jsme v této béčkové sestavě dokázaly potrápit Čínu, a být tam jiní rozhodčí než domácí, kteří dovolili velkou tvrdost hry, možná zápasy s ní vypadaly ještě jinak. Přesto jsme se v prvním zápase s Čínou držely až skoro do konce do deseti bodů, což bylo hodně dobré.“

 

V Číně výkony nejvíc vylétly 22letá křídelnice Vyoralová, která ještě na loňském ME točila zanedbatelnou minutáž, a také pivotka Reisingerová, pro niž to byla v 18 letech mezi ženami velká reprezentační premiéra. Přitom spolu s Vyoralovou pravidelně patřila mezi top skórerky týmu.

 

„Po dvou letech, co s Terkou Vyoralovou hraju v klubu, už vím, co dokáže, a jaké výkony předvádí na tréninku. Když má možnost ukázat, čeho je schopná, tak to ukáže. A konečně to mohla předvést i na této úrovni v reprezentaci. Jestli jednou může být i tak bodová jako Katka Elhotová, to si teď netroufnu říct, ale má na to,“ zdůrazní Alena Hanušová.

 

„Pokud jde o Julču, tu jsem z dřívějška moc neznala, i když vím, že hrála dobře na MS U17 v Česku před dvěma lety. Hodně jí pomohlo, že šla hrát ŽBL do Karlových Varů, kde dostala hodně příležitostí, a líp se jí tak vstoupilo do ženského basketbalu. Ona je dobře stavěná, vysoká, má dobrou základnu a určitě od mámy získává cenné zkušenosti, takže po stránce pivotmanských věcí na tom není špatně. Zatímco ale v mladších kategoriích vydělávala na své výšce, mezi ženami už určitě zjistila, že to není jen o výšce a stavbě těla, ale i o trochu větší technice. Na její vypilování má ale ještě čas a jinak je na tom velmi dobře,“ dodává power forwardka na adresu mladší kolegyně.

 

Obě nové opory budou v Praze chybět (Reisingerová má povinnosti u mládežnických reprezentací a Vyoralová je po nemoci), kdo však chybět nebude, to je stále výraznější guardka Karolína Elhotová. O kolik odlišná je její hra ve srovnání se starší sestrou Kateřinou, aktuálně se chystající na roli matky?

 

„Obě jsou úplně jiné, Kája víc hraje 1 na 1, Katka je zase ryzí střelec, který dostane buď výbornou přihrávku, nebo si pozici udělá sama. Kája je dobrá i v obraně a taky hodně chodí na útočný a obranný doskok,“ srovnává Hanušová.

 

Ta má za sebou nejen čínské turné, ale také nedávný mezinárodní turnaj v Hradci Králové, kde se lvice musely obejít bez Reisingerové, Vyoralové i hlavní rozehrávačky Sedlákové, přičemž poslední dvě označila Hanušová za klíčové z hlediska tvorby hry. Navíc další dirigentka Bartáková během turnaje utrpěla zranění ruky a v Praze bude chybět na pozici 1 i Zavázalová, proto právě rozehra nebude právě snadnou úlohou k vyřešení.

 

Díky turnaji v Hradci mají za sebou hráčky i první zkušenost se zimním stadionem, kde lvice najdou své útočiště i v základní fázi ME 2017. Jaký zážitek to na východě Čech byl?

 

„Hradec je jako město fajn, má hodně sportovní charakter. A hala nebyla špatná, jen by bylo dobré trochu vylepšit palubovku, ale to už jsme se zodpovědnými pány probrali. Byla tam některá hluchá místa, což bylo nebezpečné i kvůli kolenům, když se ve dvojtaktu někdy podlomilo. A taky rozehrávačkám při driblingu někde nevyskočil balon. Kvůli tomu, aby se takové věci vychytaly, se ale turnaj konal. Jinak byla jeho organizace perfektní,“ shrnuje Hanušová.

 

Aktuální hlavní opora národního týmu už si také dobře všimla, do čeho tým tlačí nový kouč Ivan Beneš.

 

„Myslím, že do zakončení, což vyplývá i z aktuálního složení týmu, kde se není v rámci přípravy čeho bát. Trenér nás tak všechny tlačí spíš do zakončení, než abychom střely přecházely, protože lepší pozici už pak nemusíme mít.“

 

Program najdete zde.