Velichová: Basket beru na největší váhu, jakou jsem kdy brala

Ženská reprezentace po létu v Brně zavítala zpátky na Královku, kde se trenéři v čele s Romanou Ptáčkovou zaměří na progres mladých hráček. Mezi jednou z nich je i Charlotte Velichová, která si návrat na české palubovky si na listopadovém srazu v Praze velmi užívá. Po minulé sezoně se totiž rozhodla učinit velký kariérní krok a zamířila do italské nejvyšší soutěže. Teprve jednadvacetiletá rozehrávačka s týmem Brixia Basket získává bohaté zkušenosti proti nejlepším týmům Evropy, které chce nyní prodat i mezi třináctkou nominovaných lvic.

Velichová se do Itálie přesídlila po čtyřech sezonách v ŽBL, kde hájila barvy Hradeckých lvic a chomutovských Levhartic. Mezi dalšími reprezentantkami tak v Praze poznává plno svých bývalých spoluhráček. "Do Česka a na češtinu jsem se hrozně těšila. A až uvidím holky, které znám. I když je to v Itálii fajn, tak jsem si říkala konečně Česko," přiznala.

V Brixii se vrátila do role rozehrávačky, kterou hrávala i před nástupem do ŽBL, a v níž ji chtějí vidět i reprezentační trenéři. "Vždycky jsem preferovala hrát z jedničky, než ze dvojky. Ale raději mám, když se s někým na té rozehře můžu střídat. Budu se snažit tým řídit a co nejvíce se do té role rozehrávačky vžít. Chci do toho tady dát sto procent, abych se v budoucnu dostala i do té dvanáctky," uvědomuje si svoji příležitost.

Bývalá opora mládežnických reprezentací do té seniorské nahlédla už před dvěma roky na přátelská utkání v Polsku. Jako svůj největší progres a výhodu nyní vnímá daleko agresivnější hru, na kterou se musela adaptovat právě v italské Serii A. "Ze začátku jsem si na to zvykala. Tempo na trénincích je úplně jiné než v Česku. Vlastně po nás tu stoprocentní agresivitu chtějí po celou dobu, co jsme na hřišti. Já mám tento rychlejší styl basketu ale ráda," prozradila.

Velichová první týdny v zahraničí hodnotí velmi pozitivně a svého rozhodnutí odejít do neznáma nelituje. "Začátky byly paradoxně docela v pohodě. Začínalo se pozvolna, nebyl to takový skok a měla jsem tam prvních 14 dní rodiče. Itálie v létě je navíc super, spíš to byla taková dovolená. Pak se to zlomilo začátkem sezony, kdy už začalo o něco jít a přituhovalo," popsala zkušenosti v novém prostředí.

Její klub zatím na první výhru v sezoně čeká, neboť je na startu tvrdě prověřili soupeři z Eurocupu i Euroligy. "My nejsme tým, který by měl hrát na vrchu tabulky. Takže začátek sezony byl fakt těžký. Jsou to vlastně týmy podobné USK, ale na druhou stranu jsou to obrovské zkušenosti. Celkově mi tady ten přestup dal větší profesionalitu v mém přístupu. Více se soustředím a basket beru na největší váhu, jakou jsem kdy brala," vyzdvihla pozitivní stránku zatím negativní výsledkové bilance pět nula.

Kromě tvrdé hry se mladá rozehrávačka musela navyknout i pravidelnějším tréninkům. "Většinou máme volno jen po zápase, jinak trénujeme třikrát týdně i dvakrát denně – dopoledne dvě hodiny a odpoledne dvě a půl. Navíc na nich musíme být minimálně 45 minut před, takže se ten trénink natáhne na skoro tři hodiny," přiblížila.

V lokaci svého nového působiště si ale libuje. Brixia Basket je totiž profesionální tým na severu Itálie nedaleko Bergama či proslulého jezera Lago di Garda. Velichová tak často tráví volné chvilky v kouzelné okolní přírodě. "K Lago di Garda to mám třicet minut a našla jsem ještě hezčí jezero Lago d'Iseo, což není tak turisticky populární. Až do října jsem tak po tréninku sedla do auta a jela si vyčistit hlavu. Zároveň to mám hodinu do Milána, takže když chci naopak do města, jedu tam. I to moje město je historické a má plno pěkných restaurací, což je super. Ale přijde mi, že jsem se toho italského jídla už přejedla. Vlastně i po každém zápase dostanem do autobusu pizzu, což už nedávám," nevěřila možnosti, že jí její oblíbená kuchyně tak rychle omrzí.

Po prvním zápase si mezi místními dokonce ulovila hromadu nových příznivců. "Hlavně pod tím jedním příspěvkem na sítích se to rozjelo. Chodí mi i do DMs několik pozvánek na rande, nebo komplimenty, jak vypadám. Nijak na to ale nereaguju," smála se. Více by uvítala jasnější komunikaci s hlavním trenérem. "Já osobně s angličtinou problém nemám, ale náš trenér anglicky nemluví vůbec, takže je to složitější. Často v návalu emocí mluví rychle a náš překladatel (asistent) to ne dobře přeloží. Spoluhráčky jsou super a všechny navíc mluví dobře anglicky, takže se snažím pochopit alespoň od nich, co tím trenér myslí," vysvětlila.

Velichová má v italském celku podepsáno na tři sezony. Případné změně by se ale zřejmě nebránila. "Náš tým je plný mladých hráček, které se každý rok mění. Dlouhodobý plán zlepšit postavení v lize tak možná ani není, spíše se ty holky chtějí ukázat a mít to jako přestupovou stanici pro lepší týmy. U mě záleží, jak to celé bude vypadat a vyvíjet se, přeci jen jsem tam krátce. Ale ve smlouvě mám možnost po každém roce odejít jinam," přiznala.