Stupidní faul, kál se Sehnal. Takový třetí zápas bych přál každému!

Jak krásný i krutý zároveň umí být sport během jednoho jediného zápasu. To poznal reprezentační rozehrávač Ondřej Sehnal naplno ve druhém duelu čtvrtfinále Ligy mistrů před vyprodanou pražskou Královkou.

Poločas zavřel famózní trefou z půlky hřiště na tříbodové vedení, jako v tu chvíli s 11 body jediný dvojciferný skórer Nymburka proti favorizovanému Rytasu Vilnius. Šest vteřin do konce utkání za vedení českého mistra 69-68 ale spáchal faul na protivníka, který pak dvěma proměněnými šestkami zápas rozhodl a zajistil svému celku postup do FINAL4.
  
„Tohle vyřazení mrzí hrozně. Loni na tom Galatasaray ve čtvrtfinále byl proti nám úplně jinak. Letos se Rytas dal porazit, v prvním i druhém zápase. Doma jsme k tomu měli ještě blíž. Opravdu to bolí, chtěl jsem si zahrát aspoň ten třetí zápas o všechno, protože bych každému přál zahrát si na klubové úrovni před takovou fanouškovskou kulisou, jakou má Rytas,” vyslovil Sehnal velkou pochvalu tifosi soupeře, kterých do Prahy původně chtělo přijet až tisíc, a kteří po vítězství svých barev zatemnili Královku hustým červeným kouřem a dlouhé desítky minut po poslední siréně čekali před halou na své hrdiny, aby jim ještě jednou mohli provolat slávu.

Ondřeji, jaký byl plán pro vaši poslední akci šest vteřin do konce, kdy to skončilo neúspěšnou trojkou Jaromíra Bohačíka?
První dvě opce nám soupeř skvělou obranou vymazal, třetí možností byla trojka pro Jardu Bohačíka, který o víkendu přesně takovou trojkou rozhodl s klaksonem zápas s Pardubicemi. Takže až do té střely to vyšlo výborně. Nebylo to ale o téhle poslední střele, já jsem šest vteřin před koncem udělal stupidní faul na trojce. Možná kdybych tu střelu soupeři jen ztížil, mohli jsme dopadnout úplně jinak.  

Řekl jste stupidní faul, takže skutečně byl?
Těžko říct, pískli to. Já si myslel, že už ztrácí balon, ale udělal to výborně, cítil kontakt, odhodil to na koš. Asi tam nějaký faul byl a já se z toho musím poučit. Kluci na téhle úrovni už mají nějaké jméno, umějí si to vykoledovat, jsou chytří, takže klobouk dolů, že to dokázal. Já musím příště ruce víc stáhnout.

Zopakoval se ve čtvrté čtvrtině scénář z prvního zápasu, kdy jste i ve Vilniusu za posledních 9 minut dali jen 7 bodů a celkově dali za čtvrtou čtvrtinu 9 bodů, tedy stejně jako nyní doma?
Zase rozhodovaly poslední tři minuty, kdy jsme vedli o nějaké čtyři body, vypracovali si jednu dobrou střelu, ale pak už to šlo trochu ztuha. Začali jsme hrát hrozně moc jeden na jednoho, ale při rozložení naší sestavy nejsme tým na tuhle hru. Potřebujeme, aby míč lítal z ruky a pro závěr sezony se z toho musíme poučit.

Hlavně za posledními pěti minutami bez daného bodu jste tedy neviděl spíš úbytek sil?
Ke konci zápasu docházejí síly oběma týmům, hra se zpomaluje, na druhé straně my jsme v téhle sezoně už několikrát předvedli, že umíme nezpomalit a vydržíme hrát naším tempem, které potřebujeme, až do konce. Bohužel v posledních dvou zápasech asi i skvělou obranou Rytasu, jeho fyzičnem a zastavováním našich rychlých protiútoků fauly to přispělo k tomu, že jsme těch pět minut nedali bod. A s tím se vyhrává těžko.

Top skórer soutěže i Rytasu Harding do půle měl jen pět bodů a tři fauly. Po změně stran ale ukázal své kvality naplno, když jste s ním i při zdvojování měli plné ruce práce, a on dal celkem 17 bodů...
Je to výborný hráč, který to předváděl už ve své nováčkovské sezoně v Evropě, kdy hrál za Nymburk. Vypracoval se v jednoho z nejlepších hráčů Ligy mistrů a uvidí se, jestli přijde i nějaké laso z Euroligy. I když je menší postavy a je lehčí, tak talentovaný je i na Euroligu dostatečně. Opět to ale bylo o naší exekuci. Když jsme ho dokázali dobře zdvojit a pak kvalitně dorotovat k dalším hráčům, když musel přihrát, tak jsme ho dokázali vymazat. On je ale tak mrštný a mazaný, že si dokázal někdy vykoledovat i fauly mezi dvěma hráči.

Jak byste zhodnotil čtvrtfinálovou sérii jako celek?
Nechci hodnotit ty první dva čtvrtfinálové pokusy, u kterých jsem nebyl, ale ve srovnání s loňskem byla největší šance na FINAL 4. Rytas je založený až na tři cizince na domácích hráčích, my cítili, že na ně opravdu máme, oba zápasy byly vyrovnané. A i když to bolí, ocenil bych kulisu utkání. Měli jsme zprávy, že do Prahy má dorazit z Litvy tři sta fanoušků, bylo jich ale ještě mnohem víc. Klobouk dolů. Máme se z toho jako český sportovní národ co učit, protože taková kulisa na zápase venku...

Jak byste porovnal atmosféry ve Vilniusu a v Praze, kde to byl na Královce snad nejhlučnější zápas, jaký jste tu odehráli?
Je to neporovnatelné. Tady jejich fanoušků bylo asi pět set, u nich snad devět tisíc. Pro hráče byly oba zápasy super zážitek, ale tady na Královce, jak je to menší hala, to bylo ještě speciálnější. Nejsme na to zvyklí. Když jsem se podíval do hlediště, tak jsem viděl v rukou spoustu mobilů, jak si to lidi natáčeli. Tohle každý den nezažíváme.

Bylo složité odbývat v tom bengálu komunikaci na hřišti?
Většina z nás se v tom umí orientovat. Musí se hodně chodit do hloučků před útoky, kde si řekneme, co chceme dělat, a při hře už se musí komunikovat pomocí rukou, protože nic není slyšet. I proto jsem ty hloučky důrazně svolával častěji. Během házení šestek nebo před výhozem z autu máte jen deset dvacet vteřin, kdy si musíte předat spoustu informací.