Noví lvi na radaru, přínos legendy a velké téma pro komunitu

2-2. Taková je výchozí bilance lvů pro závěrečné třetí okno základní fáze světové kvalifikace, které přijde na řadu na začátku léta a rozhodne o šancích národního týmu na další posun k břehům světového šampionátu 2027 v Kataru.

Druhé okno výsledkově dopadlo přesně opačně než to první, neboť v něm reprezentace nabrala dvě porážky se Slovinci. O širších okolnostech a rozměrech obou utkání, ale nejen o 80 minutách samotné hry, měl s odstupem času na utřídění myšlenek co říct i kormidelník týmu Luboš Bartoň, který má za sebou v nové roli první čtyři soutěžní zápasy.

Luboši, jaký pocit z druhého kvalifikačního okna máte?
Cítil jsem se celkově emočně velmi unaven. Těžký zápas ve Slovinsku a k tomu těsná prohra v Jihlavě během 48 hodin pro mě osobně byl dost náročný nápor. Nebudu lhát, absence Tomáše Satoranského (v prvním zápase) pro náš tým byla velmi velmi těžká.

Jak jste viděl výkon týmu?
Celkově nám hodně chyběla fyzická hra klíčových hráčů na pozici 5 (klasický pivot) a 1 (rozehrávač). Hned po sedmi minutách prvního utkání v Koperu se nám zranil vlastně jediný fyzický pivot Martin Svoboda a při absenci Jamese Karnika jsme měli problém tohle nahradit. A k tomu se přidala již zmíněná absence rozehrávače Tomáše Satoranského a také dalšího point guarda Ondry Sehnala. Stejně jako v prvním okně platilo, že fyzická hra nám nesedí, rozhodčí v utkáních FIBA (Mezinárodní basketbalová federace) nechávají hru plynout a dovoluje se toho dost. V plném složení si myslím, že bychom mohli pomýšlet na vítězství, určitě v domácím zápase. Jestli se ale vzpomeneme na zápas v Estonsku v prvním okně, i tam jsme měli ve druhém poločase problémy, kdy soupeř přitvrdil a začal to „řezat”. Musím ale dodat, že tým se nikdy nevzdal a i přes vysokou porážku ve Slovinsku jsme odehráli téměř perfektní první poločas v Jihlavě.

Jakou roli sehrál faktor Satoranský?
Jeho přítomnost ve třech zápasech za národní tým během této sezony se přibližuje zázraku. Český tým je pořád jeho tým, a když se nedostaví, náš celek vystupuje na hřišti úplně jinak. Viděli jsme to názorně loni v létě na EuroBasketu a teď jsme to viděli během druhého okna. Z představy, že jednou na soupisce národního týmu nebude, mi není moc dobře.

Může být někdo, kdo ho do budoucna nahradí?
To ukáže čas. Momentálně to může být Ondra Sehnal, který z pozice rozehrávače bude velmi důležitý hráč. Chybí nám hráč na evropské elitní úrovni, kdy nikdo pod 33 let nehraje ani jednu z top lig v Evropě, a to je pro budování týmu velmi limitující. V budoucnosti jsem zvědav na evoluci hráčů, jako je Kuba Nečas, který však ještě za národní tým nenastoupil. A pak je tu velmi mladá generace teenagerů, kteří toho ještě musí ujít hodně, aby se dostali na úroveň nároďáku.

Jaký přínos pro vás měla přítomnost poradce a legendy evropského basketbalu Aíta Renesese?
Aíto byl s námi poprvé a myslím, že byl pro všechny přínosem. Je škoda, že na tomto srazu nemohli být ti nejmladší jako Kejval, Husták, Křivánek či Nečas, kteří by mohli čerpat víc z jeho postřehů. Doufám, že v létě už s námi budou a bude taky víc času se věnovat určitým detailům. Pro mě jako trenéra byla Aítova přítomnost velmi důležitá, obzvláště v komplikované situaci, kdy jsme měli v naší soupisce hodně absencí.

Kde národní tým aktuálně nejvíc tlačí bota?
Chybí nám fyzický typ hráčů na této úrovni. To by se mohlo částečně nahradit atletičností, kterou ale bohužel nemáme. A nakonec nám chybí i větší a vyšší těla, hlavně na pozici pivota. Jediní dva pivoti, kteří mají výšku, tedy Kejval a Husták, teď byli oba zranění.

Co by šlo naopak považovat jako světlý bod do budoucna?
Jen pár hráčů teď splňuje určité parametry. Víťa Krejčí má samozřejmě nejblíž k elitnímu hráči, má výšku a dovednosti. Bohužel to taky není fyzický typ. Kuba Nečas má výšku a doufám, že bude jedním z klíčových hráčů na pozici 4, který toho může týmu spoustu dát. Třetí hráč, který je teď na mém radaru, je Nikos Koulisianis, ročník 2007, který je teď na prep school v USA. Má výšku, je rychlý, má dobrou střelbu i dovednosti, jen to opět není fyzický typ hráče. Celkově nám chybí pivoti a je to jedno velké téma pro naši basketbalovou komunitu.

S jakou nadějí hledíte ke třetímu oknu?
Máme bilanci 2-2, což bychom asi na začátku kvalifikace brali všemi deseti. Rozhodnou poslední dva zápasy, a jak už víme, bude záležet, v jakém složení kdo bude. Švédsko v plné sestavě je velmi silný soupeř a Estoncům teď taky chybělo pár hráčů. Já doufám, že budeme kompletní a postoupíme do další části kvalifikace. Je to náš cíl a máme to ve svých rukou.