Jako boxer po brutálním K.O. Pak zlomil 40 let čekání. A doručil Ligu mistrů!

Kam přijde, tam píše historii. Přitom ještě pár let zpátky ho jako trenéra prvoligových Litoměřic znal málokdo. Teď během tří let dovedl do premiérového finále Ústí nad Labem a do prvního českého ligového finále také Pardubice, jako by jim chtěl dát ten nejlepší dárek k 70. klubovým narozeninám.

Jednu věc ale o věčných čekatelích na titulovou sérii ještě nedávno netušil, ačkoli celou sezonu při domácích utkáních potkával coby exekutory čestných rozskoků chlapíky, kteří u TOHO byli. U dosud posledního ligového finále Pardubic a také u jediného titulu klubu z perníkového města. U toho z roku 1984.

„Až po čtvrtfinále s Pískem jsem to ze zvědavosti začal zjišťovat a myslel si, že ta doba bez finále mohla trvat tak dvanáct třináct let. ChatGPT mi ale našel, že to je už 42, čemuž jsem nevěřil a říkal si, že je to asi chyba. Když jsem pak ale četl rozhovor s Lubošem Kovářem, kde jsem to viděl znovu, tak na mě před semifinále ten tlak dolehl ještě o malinko víc. Říkal jsem si, že to je neskutečná doba a že to potenciální finále může být něco, jako jsme dokázali v Ústí, a může se to zapsat hluboko do historie i tak velkého klubu,” říká pardubický kormidelník Jan Šotnar v předfinálovém interview pro NBL.Basketball.

Kouči, od té doby, co jste tohle zjistil, jste se tedy cítil ještě o poznání hůř?
(usměje se) Celkově to semifinále bylo náročné, ale necítil jsem se o tolik hůř. Nějaký tlak a zodpovědnost tam byly, uvědomoval jsem si všechny ty lidi a fanoušky, kteří na to čekají tak dlouho. A ten tlak byl možná v tom, že jsem je stejně jako vedení nechtěl zklamat. O Pardubicích se občas mluví, že jsou zakleté a že ty vysoké ambice někdy nenaplní, a i proto jsem hrozně rád, že se to povedlo. Tohle bylo vidět na Kamilu Švrdlíkovi, který tu je jako hráč služebně nejstarší. V tom semifinále to hrozně moc chtěl a pak to byl i hráč, který nejvíc slavil a měl největší radost.

A jak jste pocítil, že to břemeno spadlo z celého klubu?
Jo, myslím, že jsou všichni moc rádi a pocítil jsem to už z pozápasových zpráv i při schůzce s vedením druhý den, protože na postup do finále se nabaluje i účast v evropských pohárech, a to jsme hned začali řešit.    

Vraťme se ale nyní o pár dní zpět. Jak moc se vám v semifinále s Brnem za stavu 0-2, po dvou ztrátách dvojciferných vedení v domácích utkáních a bez prvního pivota Keyho tlačila do hlavy obava, že to je v pytli a že ani letos se nemusí povést to finálové prokletí prolomit?
Upřímně, nebudu říkat, že jsem měl jen optimistické myšlenky, ale snažil jsem se do hlavy tlačit spíš to, že to nechceme vzdát a hlavně to, že se v Brně pokusíme vyhrát jedno utkání. To byla hlavní zpráva pro hráče, že tu sérii nemusíme hned rychle otočit, protože se hraje na čtyři vítězství. Prostě že jsme jako boxer, který leží někde v rohu ringu, dostal brutální knockout, ale ještě neprohrál celý zápas. Museli jsme se pomalinku zvedat a to vyrovnání na 2-2 bylo skvělý bonus. Snažil jsem se věřit, i když to bylo těžké. A věřil jsem, že náš tým je lepší, že jsme jen první dvě utkání nezahráli dobře a některé věci se dají zlepšit k lepšímu.

Kde v takových chvílích hledáte inspiraci k potřebnému vůdcovství týmu? Sjíždíte třeba americké filmy s podobnou tematikou?
Vždycky se snažím, aby to bylo co nejautentičtější. Určitě nechci kopírovat filmové proslovy, což ani není moje parketa. Snažím se mluvit tak, aby to bylo ze mě a ta víra, kterou jsem hráčům chtěl nalít, nebyla umělá. Ta inspirace je spíš životní, kdy v těchto situacích se nerozebírá moc basket, ale spíš to mentální nastavení, aby tým byl schopen bojovat a pokusil se to i v té kritické situaci zlomit.


V timeoutech se ani po těch nejhorších chybách přehnaně na hráče nerozčilujete a nevyčítáte jim prohřešky. Musí kouč někdy ten hněv umět i spolknout, aby si své hráče neznepřátelil?
Občas je důležité hlas zvýšit, na druhou stranu mně nevadí chyby, kdy si někdo ukopne balon, nebo nepromění střelu, ale vadí mi chyby plynoucí ze špatné disciplíny a nekoncentrace. V tomhle jsem právě musel zvednout hlas v poločase pátého zápasu doma, kdy jsme si do půle mysleli, že to půjde samo. Na druhou stranu v půlce třetího utkání v Brně, kde jsme do půle ztráceli až 18 bodů a do šaten šli minus 9, tak jsem viděl, že kluci hrozně chtějí, ale nejde to. Proto jsem se snažil být co nepozitivnější s tím, že pokud budou takhle makat dál, tak ten „basketbalový bůh” to uvidí a odvděčí se jim. A pak se to ukázalo, když jsme to zlomili silou vůle, kdy naši tahouni začali makat především v obraně, a ten druhý poločas pak rozhodl celou sérii.

Jak jste od třetího utkání přistoupili k absenci pivota Keyho?
Museli jsme trochu upravit herní plán. Taky se nám tím ale někdy paradoxně otevřely nové možnosti, mohli jsme na pivotu víc hrát s Kamilem Švrdlíkem a Lubošem Kovářem, což jsou oba velmi dobří střelci. Jistě jsme ale věděli, že budeme ještě víc krvácet na doskoku, protože s Brnem a jeho těly bylo těžké bojovat. A taky jsme do třetího zápasu upravili něco zásadního v obraně a vrátili se k systému, který jsme používali celou sezonu, ale ne v úvodu play-off, a do konce série to neslo ovoce, když Brno na to nenašlo odpověď.
 
Měl jste speciální hovor s Kamilem Švrdlíkem vzhledem k tomu, co pak předvedl zejména v zápasech 4 a 5, kdy ukázal i to, jaký umí být střelec?
Před odjezdem do Brna to bylo jen krátké, ale řekl jsem mu, že pokud tam budeme chtít vyhrát, tak on musí trefit minimálně jednu trojku. On sice ve třetím zápase žádnou neproměnil, ale ve čtvrtém dal dvě důležité ze dvou pokusů. Já se mu snažil hlavně připomínat, kdo vyhrává střelecké soutěže na trénincích, kdy to bývá on a Martin Nábělek. My víme, že střílet umí, ačkoli náš systém mu to do té doby neumožňoval, protože do té doby nastupoval za Zeda Keyho, který z dálky nestřílí. Kamil samozřejmě zaslouží obrovskou pochvalu, a to nejen za hru, ale i za to, jak nás jako kapitán vedl. Není typ, který by si bral ohnivé proslovy k týmu, ale svým chováním, bojovností v obraně i pečlivostí na tréninku jde ohromným příkladem a v nejtěžších chvílích se ukazují právě tyhle charaktery. A Kamil ho ukázal.   

A jak jste komunikoval s oběma americkými rozehrávači, kteří neměli právě hitové první dva zápasy?
S Treyem Bonhamem a Joem Bryantem je ta komunikace důležitá celou sezonu. Musíme se držet v určitých mantinelech našeho systému. Oni mají obrovskou zodpovědnost a náš systém jim jistě dává do ruky hodně balonů. Někdy těch střel a rozhodnutí mají víc, než by měli mít, o čemž se snažíme mluvit, ale první dva zápasy ty individuální problémy byly podobné jako s celým týmem. Bylo třeba zajistit, aby byli připravení dál bojovat, a to odhodlání na nich bylo vidět, což v dalších zápasech ukázali, především Trey Bonham, který nás pak neskutečně podržel.

Měly hlavně v závěru série na hru a výkony Bryanta vliv basketbalové i nebasketbalové přestřelky s brněnským křídlem Radkem Farským? A řešil jste to s ním osobně?
Já to řešil už během sezony a snažil se urovnávat nějaké to psaní zpráv mezi Joem a manželkou Radka Farského, a myslel jsem si, že je to za námi. Pak to bohužel v play-off vystalo znovu, já jsem ale Joeovi řekl, že pokud se nechá vyloučit společně s Radkem Farským, bude to výhra pro Brno. To samé jsem říkal Zedovi Keyovi, kdy oba jsou terče, a soupeři vědí, že se občas nechají rozhodit, což Brno skrze Radka Farského využívalo. Naštěstí tuhle bitvu Joe vyhrál, nenechal se ani jednou vyloučit, ačkoli možná ten mediální tlak z této kauzy kulminoval hlavně v posledních dvou utkáních. Možná ho to trochu herně utlumilo a moc o tom přemýšlel. Věřím ale, že ve finále už to tam nebude.

Jak jste se pokoušeli eliminovat místy až drtivou převahu Brna pod košem a na doskoku? A bylo jedním z klíčů omezení ztrát?  
My jsme věděli, že doskok nevyhrajeme, jen jsme se určitými technikami i díky videu snažili, abysme ho prohráli co nejmíň. V ostatním jsme ale chtěli být výborní, což jsou i zisky a ztráty. Navíc jsme sami chodili na útočný doskok a něco tam získali a důležitý faktor byl hlavně to, že jsme Brno donutili k mnoha ztrátám. To dávalo smysl - když jsme nechtěli, aby mělo útočné doskoky, tak jsme ho nesměli nechat ani vystřelit, což jsem hráčům pořád říkal. (usmívá se)

Po tom, co zejména v posledních čtyřech zápasech předvedl rozehrávač Bonham, jste ještě radši, že už je podepsaný i na další sezonu? A neobáváte se, že by se ještě mohl dívat do zahraničí?
Právě, že ne. Jeden z důvodů, proč jsem rád i za to finále, je, že jsme si jako nejhůř druhý tým zajistili stoprocentně účast v Lize mistrů, o což Trey i jeho agent hrozně stáli. O to se právě v tomhle semifinále letos hrálo, protože Nymburk díky svým dobrým výsledkům zajistil základní část nejlepším dvěma týmům. Takže myslím, že Trey určitě zůstane a jsem moc rád, že jsme jeho, Joea i Zeda podepsali už dřív, protože po téhle sezoně budou hodně cenění, a v létě už by se nám je udržet nepodařilo.

Jak na tom bude Zed Key pro finále?
On samozřejmě hrál od toho výronu, který nebyl jednoduchý, s velkým sebezapřením. Ty poslední dva týdny tak byly potřeba, aby se kotník dostal do normálního stavu a dnes už bude připraven.

Dokážete zopakovat výkony proti Nymburku z předchozího průběhu sezony? Nebo je ještě vylepšit?
Věřím, že jo. Pořád mám v hlavě tu dva roky starou zkušenost z Ústí, kdy jsme v prvním zápase finále prohráli v Nymburce v prodloužení, a kdyby to tehdy dopadlo jinak, mohla ta série být zajímavá. Já tak na hráče apeluju, že nesmíme mít v hlavách, že to jdeme jen zkusit, ale že to jdeme vyhrát. A uvidíme. Dáváme všechnu přípravu a energii do prvního utkání, které chceme zvládnout. A to by nás mohlo posunout dál. Jistě vnímáme ty vyrovnané výsledky s Nymburkem z předchozího průběhu sezony, ale taky to bylo vždycky mezi jeho pohárovými zápasy, nebo mu ve finále Českého poháru chyběl Ondra Sehnal. Teď budou oba týmy v plné síle a na to se hodně těším, protože play-off nás hodně prověřilo a taky hodně posunulo.

S Ústím jste ve finále před dvěma lety dobyl jednu výhru, která se moc nečekala. Teď je cíl ještě vyšší?
Samozřejmě. Já mám v hlavě, i díky své nátuře, že prostě chceme vyhrát. Jasně, stojí proti nám čtvrtfinalista Ligy mistrů, který vypadl až s pozdějším šampionem Rytasem, má ve svém kádru skvělé české reprezentanty hrající stále na vrcholné úrovni, a když se teď Nymburk nepřihlásil do příští sezony NBL, bude to pravděpodobně jeho poslední sezona v české lize, takže motivaci bude mít velkou. Na druhou stranu si nemyslím, že někdo měl v posledních letech proti Nymburku tak silný tým jako my letos. A ač je to kvalitní celek, my máme mužstvo, které s ním může hrát.