Já byl tátův domácí asistent. I tvrdý kritik

S ADAMEM CHOLEVOU Už nějaký čas žije v Ostravě. Stále je to ale zarytý Novojičíňák, který i po letech cítí, jak by fanoušci ve městě s nadšením uvítali návrat NBL, jež na přelomu milénia formovala tvář celé tamní komunity. Tehdejší záře basketbalového týmu mužů nemohla neosvítit ani kluka, jehož otec tuhle úspěšnou družinu vedl. 

A protože evidentně nějaký ten trenérský chromozóm podědil, byl už jako žák i tátovým největším kritikem. Kostky tak v případě Adama Cholevy byly vrženy dříve než brzy. A v nadcházející ligové sezoně, pouhé čtyři roky po exitu svého předka z elitní soutěže, už povede stejného rozehrávače Mannyho Ubillu, jejž kdysi v Novém Jičíně řídil otec. Kruh se tak uzavřel. Na nejmladším kouči letošní Kooperativa NBL nicméně teprve bude, aby ukázal, kolik se toho při nekonečných domácích diskusích přiučil. V pětadvaceti dostal do správy tým Nové huti, který není předurčen k boji o titul. Pokračovatele rodové tradice tak v řeži o první klubové play-off od roku 2015 čeká skutečný křest ohněm.   

Adame, už čtyři roky po tátově odchodu z ligy do ní vracíte příjmení Choleva na pozici head coache. To je sakra brzy!
No, brzy... Já se v lize pohyboval jako hráč, nebo jsem spíš paběrkoval, ale hlavně jsem celý život k trenéřině směřoval. Čas ukáže, jestli ten rychlý přeskok na trenérství byl dobrý. Sám jsem to tak rychle neplánoval, chtěl jsem získat nějaké zkušenosti, ale mládež už jsem trénoval, něco jsem okoukal jako asistent Péti Bálinta u mužů tady v Ostravě a vesměs celý život jsem to měl doma ”na talíři”. S tátou jsme basket řešili devadesát procent času, pohyboval jsem se v oboru prakticky odmala. Naposlouchané to mám dost, různé ty taktické věci a podobně, což je důležité. Samozřejmě ta větší praxe, která mi zatím chybí, bude druhá věc.

Táta vás nevaroval před tím skočit do ligového trenérství takhle mladý?
To ne. Záleží, co se bere jako brzo. Basket jsem dlouho hrál a po basketové stránce by problém být neměl. Otec mě nicméně varoval, že to nebude žádný med, což všichni víme a chápeme.

V kolika byl táta poprvé hlavním v lize?
To se psal rok 2004, když dostal první příležitost v Novém Jičíně, a bylo mu pětatřicet, takže byl o deset let starší, než jsem teď já.

Tehdy jste byl kluk, jak si celkově pamatujete jeho ligové působení?
Velice dobře, už vzhledem k tomu, že jsem nevynechal snad jediný jeho domácí zápas. A od dob TVCOM.cz jsem viděl možná úplně všechny. Navíc jsem u něj nějaký čas působil i jako hráč v týmu Prostějova.

V kolika letech jste s tátou jeho práci začal víc řešit?
Hned jak jsem v basketu začal. (směje se) Já byl jeho tvrdý kritik. Vždycky jsem se ho ptal: ”Proč jsi to udělal takhle a ne takhle?” To jsme řešili pořád. Odjakživa co basket sleduju, jsem ho tedy vnímal, v Novém Jičíně byl ten tým pojem a žilo tím vesměs celé město. A já tím musel doma žít taky. (směje se) Ne, zase abych nepřeháněl, on mě do toho nikdy netlačil, ale já v tom vyrostl a v Jičíně to byl takový fenomén, že ty koleje byly pevně nastavené.

Jak vás tak poslouchám, kdyby to šlo, vy byste se tím trenérem stal klidně už v žácích.
Tak to určitě! Já byl takový tátův domácí asistent (smích). Jistě, chtěl jsem vždycky hrát ligu, což bohužel podle mých představ nevyšlo, ale celý život jsem chtěl basket dělat a vlastně už při přihlášce na vysokou jsem věděl, že chci směřovat k trenérství. A jsem rád, že ta možnost přišla.  

Jaká vysoká to tehdy byla?
Jako první jsem dělal angličtinu, což jsem pak ukončil, a přesunul se na management sportu a trenérství v Olomouci.

A teď vás čeká ještě studium profi licence, že?
Už nějakou dobu se nezískává během studia vysoké školy, jak to bývalo dřív, ale už je to jen v rámci basketbalové federace. Proto jsem už přijatý na dvouleté studium profi licence. Myslím ale, že by mi měli uznat některé předměty z olomoucké fakulty.

Od doby, kdy jste byl po konci minulé sezony jmenován head coachem Nové huti, radíte se s otcem častěji?
Zavoláme si, když potřebuju s něčím poradit, ale na denní bázi to není. Před začátkem přípravy zatím těch věcí moc nebylo. Něco mi už doporučil, ale to hlavní konzultační období teprve přijde.

Táta byl kdysi i v hledáčku na trenéra reprezentace. Přemýšlel jste, v čem byl tak dobrý, kde jsou jeho trenérské přednosti?
Zaprvé tomu obětoval hrozně moc, měl to nastudované, sám také hrával, byť na nižších úrovních, a dával do toho lidský přístup, schopnost empatie a další, což je důležité. A když se k tomu přidá kvalitní kádr, co většinou míval, tak to byly ty klíčové ingredience. Jestli byl hráčský trenér? Jo, myslím, že s hráči vycházel dobře a oni mu to vraceli. Aspoň tak jsem to viděl já.

Když před čtyřmi lety skončili v NBL Orli Prostějov a s nimi i on, byla později šance na návrat? A usiloval o ni?
Nejdřív s určitými možnostmi koketoval, ale pak dostal nabídku učit v Novém Jičíně na základní škole, to využil a je spokojený. Nechci mluvit za něj, ale asi už by se nevracel. Teď učí na gymplu, myslím, že tělocvik v kombinaci s něčím dalším.

V necelých šestadvaceti budete nejmladším koučem v NBL. Jsou tam nějaké obavy?
Jsou, ty musí být. Budeme mít mladý tým a budeme muset bojovat.

Budete mít k ruce o deset let staršího rozehrávače Ubillu, co před třemi lety hrál Ligu mistrů. Jak si jako zelenáč získáte respekt takového borce?
Budu ho muset získat tak, že hráči uvidí, že basket mám navnímaný, chápu ho a jsem připravený. Tím si je budu muset získat. Asi by to nešlo na sílu.

Mimochodem, jak jste vůbec přišli na Mannyho Ubillu?
Já s ním byl v kontaktu ohledně jiných hráčů, kdy jsem se ho na ně vyptával, a nakonec z toho vzešel on. My nechtěli jít cestou nováčka na rozehře, který by byl čerstvě po univerzitě, protože jsme chtěli přenášet zkušenosti na Martina Nábělka, na němž bychom chtěli v budoucnu víc stavět. Když se naskytla možnost vzít Mannyho, tak jsme ji využili. Vím, že byl v dobách, kdy hrál za Nový Jičín, ”svojský”, ale já si volal s jeho bývalými trenéry a dostal jsem dobré reference. Už je teď klidnější, starší, tak budeme doufat, že se to povede. V poslední sezoně hrál v Maďarsku za tým, který postoupil do nejvyšší soutěže, a tam trénoval jako profík, takže byl v zápřahu.

Nová huť má za sebou teď řadu spíš prohrávacích sezon. Budete vy tím, kdo otočí kormidlem?
Kdybych tomu nevěřil, tak by bylo něco špatně. Jistě, byli tady zkušenější a ostřílenější trenéři, kdy to lepším umístěním nedopadlo, tak uvidíme. Poslední sezona byla, jaká byla, měli jsme zraněné, pustily se některé opory, což vše dost ovlivnilo. Zase ale dostali příležitost mladí kluci, kteří by to měli zúročit a posunout se dál. Důležité je postupně jít výš a výš a vše směřovat k přesunu do nové arény, která se v Ostravě chystá.

Bude i kádr odpovídat posunu výš?
Pracujeme s určitým rozpočtem, který je podle mých informací stejný jako v minulé sezoně, a musíme se do něj vejít. Snažíme se vybírat tu kvalitu i podle toho. Snad se to povede.

Při ambicích nováčka z Jindřichova Hradce, který už nechce bojovat jen o záchranu, i zkvalitňování dalších celků, jak reálně vidíte účast v play-off, kde NH chybí už od roku 2015?
Nechci si takové cíle dávat, musíme jít postupně. Jsme mladí, může přijít brzké zranění jako loni v případě Martina Nábělka, kdy jsme na play-off taky mysleli. A pak se v té sezoně vše změnilo.