I školka musí počkat, když táta válí v Evropě

Dnes ráno měl ze školky své dcerky povolenku přivést dítko poněkud později, aby se po noční čtvrteční šichtě na pražské Královce mohl aspoň trochu vyspat. Spánek je pro vrcholového sportovce klíčovou ingrediencí a konec konců i legenda českého fotbalu Pavel Nedvěd pravila, že jde o další formu tréninku.

Nymburský křídelník Jaromír Bohačík měl navíc pro odložený příchod další zásadní polehčující okolnost. A tou se stal jeho montrózní střelecký výkon ze čtvrté čtvrtiny druhého čtvrtfinále Ligy mistrů proti Heidelbergu, v níž 33letý forward vysázel 15 ze svých 23 bodů, dovedl svůj tým k postupu do osmifinále a dokonale tak nahradil top skórera celé soutěže Jabariho Rice, jejž nepustily do hry zdravotní limity.    

Ve čtvrtém dějství se zdálo, že levoruký snajpr nemůže minout, když trefil i trojku o desku a několik projektilů potopil do obruče až v samém závěru limitu na útok.

„Upřímně, byl jsem velmi překvapený tou trojkou o desku, protože tady ty střely nedávám, takže díky Bohu za to. Na druhou stranu před tím jsem minul moc, myslím, i dobrých a otevřených střel, takže se to tímhle nějak asi vrátilo,” usmál se po postupové bitvě, kde měl trojkovoou bilanci 13/6 a střelbu celkově 17/7.

Jaromíre, a když to pak začalo padat, cítil jste, že jste už v laufu?
No, padat, nějakou tu trojku jsem potom dal, ale vždycky mezi tím byly jedna dvě nedané. Takže nějak skvěle jsem se necítil. (smích)

Nicméně po poslední šesté přišel i radostně vyplazený jazyk.
Ten už dlouho nebyl, já ani nevím, kde se to ve mně bere. Myslím, že naposledy jsem tohle udělal někdy v „repre”, a to už je dávno. Takže asi to bylo pro mě důležité utkání.

Když se střelecky nedařilo téměř nikomu a vy jste měl po třech čtvrtinách osm bodů, řekl jste si pak, že za to někdo už musí vzít víc?
Ne, ne, však mě znáte. Já nejsem takový typ hráče a většina mých bodů není z toho, že bych si sám po driblinku vytvořil střelu. Většinou moje body padají z týmového konceptu nebo z týmové spolupráce.

Jak často od podzimu slýcháte, že od doby, co jste oznámil konec v reprezentaci, tak máte formu jako víno?
No, párkrát už jsem to slyšel, ale já jsem měl teď, co se bodových příspěvků týče, pár zápasů, kde to nebylo právě optimální, takže tahle hlášení nějak utichla. (smích)

Potřebovali jste si nějakou dobu v utkání zvyknout na hru bez Jabariho Rice?
Samozřejmě chyběl, ale já jsem měl hlavně strašný pocit, že jsme tady na Královce strašně dlouho nebyli. Přišlo mi, že v prvním poločase nám vypadlo z obroučky úplně všechno. Ten basket je potom strašná dřina. Druhý poločas se to ale zvedlo a za to jsem strašně rád.

Jak jste jako tým reagovali, nebo jak vás kouč Amiel chystal na fakt, že váš nejlepší střelce bude v takovém zápase chybět?
Tohle se prostě v sezoně stává. Je dlouhá, my hrajeme v podstatě pořád a je třeba na to reagovat. Trenér má tu filozofii, že pokud vypadne nějaký hráč, tak v basketbale neexistuje nic jako vakuum a místo toho hráče je na hřišti někdo jiný a ten udělá krok kupředu. Ostatní hráči jen museli trochu pozměnit styl hry, pokud vypadl někdo jako Jabari. Nějak zvlášť jsme to tedy neřešili, všichni máme už něco odehráno, navíc čím víc nad takovými věcmi přemýšlíte, tím to je podle mě horší.

Heidelberg hrál pěkně od podlahy, hned 35krát vás fauloval, z toho 19krát už do půle. Co jste říkal na tohle?
Oba týmy se snažily bránit agresivně, a tak to prostě bývá v těchto zápasech. Jsem moc rád, že jsme tomu šli naproti, že jsme se nenechali zatlačit a až na nějaké úseky jsme to zvládli dobře, i když se nám nedařilo to tolik trestat (bilance šestek 43/27). I já jsem minul tři šestky ze šesti.

Oba čtvrtfinálové zápasy se zdály být asi největším ofenzivním trápením sezony. Znáte důvod? Těžko říct. Samozřejmě každý tým vám sedí, nebo nesedí jinak. To je první věc. Nám se úplně nesešla střelecká forma, nicméně je strašně důležité, že i přesto jsme dokázali vyhrát. A myslím, že trenér má radost z toho, že jsme byli docela solidní v obraně. Už si nepamatuju, kolik jsme dostali bodů v Německu (63), ale myslím, že obranu jsme zlepšili a to je super pocit, protože poslední týdny jsme na tom hodně pracovali, takže to dává určité sebevědomí týmu do dalších bojů, že si tou obranou umíme pomoct, i když to vepředu moc nejde.

Máte pocit, že nepostoupit přes poslední tým bundesligy, vyslechli byste si toho hodně?
Tak my jsme zvyklí na to, že slýcháme pořád hodně věcí (směje se). I když je to ale poslední tým bundesligy, tak z mé zkušenosti z této soutěže tam může rozdíl dvou výher znamenat odstup šesti příček v tabulce. Navíc Heidelberg má kvalitní tým a dokázal to. A že je poslední v bundeslize, vůbec neznamená, že je špatný.

Jak je důležité, že budete hrát dalších šest zápasů v Lize mistrů?
Já jsem strašně rád, že jsme to dokázali, protože ten začátek sezony nebyl optimální. Už v přípravě jsme s naší hrou hodně bojovali, ale myslím, že tenhle tým má tendenci se zlepšovat a že v tom trendu můžeme pokračovat i v další fázi Ligy mistrů. Takže jsem rád, že jsme dostali další příležitost k tomu, abysme naši hru mohli zlepšit.

Čekají vás teď soupeři ještě o patro kvalitnější. Co čekat od skupiny s Gran Canarií, Tenerife a jedním celkem z dvojice Szolnok - Terst?
Bude to kvalitní skupina. Čekají nás velké výlety a my se na to těšíme. Přivedeme do Prahy super kvalitní týmy a je na nás, abysme se na to skvěle připravili. Já jsem moc rád, že si takové zápasy budeme moct zahrát a hlavně předpokládám, že budeme hrát lepší a lepší basket, abysme mohli předvést kvalitní hru.