Být tady a odehrát přípravu s Čínou pro mě byla super motivace

V patnáctičlenné nominaci je dvacetiletá Mariana Přibylová vůbec nejmladší lvicí. Do finální sestavy ji sice trenérka Romana Ptáčková nenominovala, i tak si ale tato mladá reprezentantka a křídelnice ZVVZ USK Praha mohla vyzkoušet plnou průpravu na vrcholový turnaj včetně přípravného utkání s čínskými dlouhánkami. A právě možnost být součástí party na kvalifikaci MS v Číně, i nedávné ocenění Ceny Chance ŽBL, ji nakoplo do další práce.

Pro tebe je to teprve druhý reprezentační sraz, ale vůbec první taková větší zkušenost. Jak se ti líbí a jak ji hodnotíš?

Líbí se mi to moc! Je to další cíl, který si můžu odškrtnout. V listopadovém okně jsme byly všechny mladší hráčky, tady už je to ta full sestava a za možnost trénovat s nimi jsem strašně ráda. I když dál nepokračuju, což mě mrzí, tak to, že jsem si tady vůbec mohla zahrát proti Číně, a všichni ví, co to obnáší za specifika, i že jsem mohla odjet soustředění v Praze, cestu sem a tréninky tu, za to jsem šťastná a vážím si toho.

Do finálové dvanáctky ses sice nedostala, ale trenérka Ptáčková tebe, Elišku Brejchovou i Lucku Svatoňovou chválila, mile jste je překvapily. Jak to vnímáš ty, dodalo ti to nějakou energii či motivaci do budoucna?

My jsme věděly, že ta situace bude taková. Už jenom tím, že se kvalifikace hraje v Číně a ty víza, cesta a nedejbože nějaké zranění, bude složitější. Už jenom to, že jsem mohla odehrát přípravný zápas, je pro mě super motivace. Byla jsem i překvapená, že jsem sem vůbec mohla jet a zúčastnit se soustředění v Praze, je to pro mě zase nějaký motor do dalších měsíců, ať už se kvalifikace uhraje nebo ne. Což doufám tedy že ano! Vidím, že něco dělám dobře a něco jde naopak jde dělat líp. A třeba to časem do té dvanáctky dotáhnu. Trpělivá moc nejsem, ale v té sportovní sekci ano a doufám, že se to jednou tímto směrem povede.

Jaké bylo pro tebe zkusit najet před 220 centimetrů? V zápase jsi měla několik takových šancí.

Ať jsme tohle trénovali v klubu nebo tady, žádný z trenérů neměl tak dlouhé ruce. Ani takoví ti panáci na trénování. (smích) Ten levý, pravý hák je něco, na čem pracuju, říká mi o tom i Natálie Hejková, a musím to ještě vylepšit no, protože dva metry od koše se jen tak nezakončuje. Není to jen o tom samotném zakončení, ale i tam tu hráčku vidět a vědět, že je ta benda plná.

Ty sice nezažiješ plnou halu s deseti tisíci fanoušky proti Číně, ale okusila jsi přípravu s šesti tisíci. Vnímala jsi tu atmosféru?

Holky, které se mnou budou cestovat teď dřív domů, říkaly „tyjo šest tisíc lidí, to je hustý”. Pro mě to bylo poprvé, co jsem před kolika lidmi hrála v Asii, jinak v Eurolize jsme si toho procestovali dost a je to pokaždé hezké, ale není to zas něco, co by mě rozhodilo, nebo mělo znepokojit. Že se v hale neslyšíme, beru jako takovou normální věc. Samozřejmě je to ale hezké hrát před plnou halou, než kdyby tam sedělo pár lidí. A tady z nás byli nadšení nehledě na to, o kolik jsme prohráli.

Zmiňuješ Euroligu, v živé paměti asi máš ještě právě zápas v Zaragoze, kam chodí přes sedm tisíc lidí. Letos dostáváš pěknou minutáž  nejen v Chance ŽBL, ale i evropské soutěži. A důvěru odměňuješ dobrými výsledky. Jak jsi se sebou i svým progresem spokojená?

Teď je to moje třetí sezona v USK a myslím si, že tou první a druhou jsem si prošla takovým tím zaškolováním, kterým by si měla projít každá mladá hráčka. S pokorou, aby jednou mohla být ta „větší” hráčka. Myslím, že letos se to právě překlopilo a dostávám i více prostoru. Zatím jsem spokojená. Samozřejmě všichni víme, že se nám nepovedlo uhrát Final 6 a pro mě individuálně pak ta druhá část euroligové sezony nebyla taková, že bych měla velké vytížení. Já jsem ale ráda, že jsem v tréninkové desítce jednoho z nejlepších týmů Evropy. Že dostávám šanci v české lize, je pro mě to hlavní. A že sem tam se podaří i nějaká minutka v Eurolize, mi jen potvrzuje, že moje příprava dává smysl a nějaký progres jsem udělala a chci dělat další.

Progres jde určitě vidět, jsi letošní nejlepší mladá hráčka do 23 let v české lize a to ti je teprve dvacet. Jak ocenění Cena Chance i to, že se můžete mladé hráčky takto napříč ligou porovnávat, vnímáš?

Je fajn tady tu cenu mít. Pro mladé hráčky se v ženské lize rovnou porovnávat s těmi zkušenějšími z Česka i zahraničí, je hrozně těžké. To, že je cena zaměřená na hráčky do 23 let, je něco, co tu hráčku může nakopnout. Jsou to ale samozřejmě všechno statisticky, které by bez spoluhráček nešly. Je to další náznak i odměna za tu moji práci. A i s mým náročným studijním programem mi takovéto věci pomáhají k tomu zůstat plná energie a motivace makat dál.

Zmiňuješ studijní program, prozradíš víc?

Akorát jsem ukončila zimní semestr ve druhém ročníku na vysoké škole zdravotnické, konkrétně v oboru zdravotnický záchranář. Před tím jsem studovala všeobecné gymnázium, protože jsem si chtěla nechat cesty otevřené a dál hrát basketbal. Věděla jsem, že chci ale pokračovat i se studiem, hlavně s biologií. Chtěla jsem jít do zdravotnictví. Věděla jsem, že se ale basketbalu chci věnovat pokud možno na té nejvyšší úrovní. A dokud toho nedosáhnu, vzdělání pro mě bude na prvním místě. Na druhou stranu přemýšlet nad medicínou je hodně v oblacích, a když jsem zjistila, jak to v nemocnici chodí, tak jsem ráda za obor, co jsem si vybrala. Skloubit studium s basketem jde, ale chce to hodně komunikace a myslet na všechny věci zavčas a i to řešit s oběma stranami. Moje škola je soukromá, protože bohužel jiný záchranář v Praze není, takže o to více mi asi vychází více vstříc. Hodně mi pomáhá i být součástí VSC Victorie a to, že s hlavním trenérem Martinem Baštou můžu všechno otevřeně řešit.