Jak hlasitě bez fanoušků mluví hra

ZAJÍMAVOST Je to prvek, který v současném světě sportu s prázdnými tribunami vyniká nad jiné. A trvá i nadále, tedy pokud ještě ticho vzniklé absencí fanoušků nebylo alespoň částečně nahrazeno uměle vyrobeným hlukem a nejrůznějšími zápasovými ruchy. 

I když aktuální pohárové Hyundai FINAL 8 je v tomto směru jednou z prvních vlaštovek tuzemského basketbalu, jak si mohou v těchto dnech všímat i diváci sledující utkání na portálu TVCOM.cz, je při dostatečné blízkosti u hřiště stále dost slyšet nejrůznější druhy komunikace aktérů utkání, což je mnohdy stejně zajímavé jako samotný zápasový děj.

Tak třeba ve druhém středečním čtvrtfinále rozhodčí, který na dálku vypadá, že má v ústech neustále skousnutou píšťalku, a mlčí jako hrob, na neznatelně krátkou chviličku dechový nástroj vyjmul a na kolem probíhajícího nymburského křídelníka Lukáše Palyzu, který paží brzdil pohyb Luďka Jurečky,  zavolal - ”Luky, bez toho hand-checku!”. Jen o pár vteřin později pak  o doskok se soupeřem zápasícícho Martina Kříže varoval s použitím přezdívky ”Krojci” , že používání obou rukou na takto důrazné odstavování nebude nymburskému silákovi tolerováno.

Ve druhé půli si pak Křížův spoluhráč Omar Prewitt  po tísněném průniku gestikulací žádal o faul, aby se od arbitra dozvěděl stručné ”Always complain”, tedy “Pořád si stěžuješ”.

Doslova verbální koncert pak v posledním čtvrtfinále spustil kolínský Lee Skinner, který je zatím suverénně ”nejukecanějším” hráčem celého turnaje. ”You!”, ujistí třeba kolegu na doskoku, že tentokrát bude míč patřit jemu. “Right!” houkne zpod koše při blížící se cloně soupeře, z jaké strany ji má spoluhráč očekávat. ”Rebound!” zakřičí potom všeobecně na celý tým, aby nelelkoval po trojce protivníka. ”Help!” vyzve kolegu k výpomoci v nebezpečné situaci. Anebo v útoku zařve na spoluhráče s míčem ”Shoot!” při hrozbě padajícího limitu 24 sekund.   

Vůbec nejhlasitější ale kolínská opora byla po získaném faulu od svitavského soupeře po velmi energické hře v dolním postavení v závěru utkání. To pak Skinnerův mocný, ale neidentifikovatelný výkřik slyšela celá hala.   

Jiný povel musel vydat svitavský dlouhán Delvon Johnson, který při malé aktivitě již poněkud pasivních spoluhráčů v útoku zavelel ”Somebody  up!”, aby si některé z křídel vyběhlo od zadní lajny pro míč na trojkový oblouk.

Naopak efektně zněl netypický pardubický trojkař, power forward Petr Heřman, vyškolený studii v zámoří, když v závěru čtvrtfinále s Brnem posadil do obruče už svou třetí trojku. ”Money tiiiiiiime!” nechal promluvit své emoce termínem, který se používá pro velké a často rozhodující střely v koncovkách.

Hradecký Srb Nemanja Barač, který už velmi dobře rozumí slovenštině i češtině, pro změnu nebyl spokojen, když při svém nájezdu v semifinále nezískal faul, aby se od sudího dozvěděl - ”Jen podle vás”.

Vrcholnou show pak předvedl ve včerejším semifinále s Pardubicemi rozvážně se pohybující kolínský power forward Jiří Jelínek, který se zpod koše odmítl vydat k na trojce s míčem stojícímu Petru Heřmanovi, který jen pár minut předtím jednu trojku proměnil a ve čtvrtfinále nasázel dokonce tři. Jelínek nešel za soupeřem cíleně a ještě to doprovodil zajímavým komentářem: ”Nic, nic, dobrý, nic!”. Měl pravdu, Heřman minul, ale pokud by dal, otočil by minutu před koncem na 78-76 pro Pardubice a celá koncovka se mohla odehrát úplně jinak.

V o něco jiném světle se v tišším prostředí jeví i z dálky nádherné pasy bez dívání, kdy si divák u televizoru většinou říká ”Jak ho tam sakra mohl tak skvěle najít?”. Kdyby ale seděl metr od hřiště, zaslechl by třeba, že za zády hráče s míčem si těsně předtím houkl o přihrávku v rohu stojící kolega, takže pak ”stačilo” míč poslat za oním zvukem.  

Je však pravda, že díky přítomnému dýdžejovi, který ve FINAL 8 nahrazuje absentující fanoušky, je toho ze hřiště při rytmických bubnech, trubkách a dalších audio efektech slyšet stále méně. I týmy si na tohle během čtvrtfinále musely zvykat, ale po čase už to mnohým hráčům ani nepřišlo. Minimálně pardubickému veteránovi Kamilu Švrdlíkovi.    

”Ve hře jsem to vůbec nevnímal a až na lavičce jsem si říkal - ”Tyjo, tady hraje hudba”, což v lize zatím být nemůže. Jestli mě to ruší, nebo neruší na lavičce, je ale jedno, hlavně že to neruší hráče na hřišti. Jinak já si myslím, že to je v pohodě. V normálních časech by v zápasech byl taky hluk a teď je to takové specifické. Už jsme si možná zvykli na ta komorní prostředí bez lidí. Snad si tímhle můžeme zase pomalu začít navykat na ten obvyklý zápasový hluk,” shrnul svůj postoj reprezentant.

Sám si navíc uvědomuje, že hudební doprovod skryje i řadu velmi nepěkných slov, jež během zápasu nad hřištěm poletují. “Je pravda, že tohle v tichu bez jakýchkoli ruchů slyšet je a my jsme tak i před zápasy nabádáni, ať se snažíme krotit. I když to je naštvání po nedaném koši, nebo něco na spoluhráče, je to všechno slyšet ”výborně”. Už jsme si trochu zvykli, že nemůžeme řvát cokoli, na druhou stranu strašně těžko se to kontroluje,” přiznává Švrdlík.

Zajímavé v tomto ohledu je, že podle nejnovějších tuzemských i zahraničních zkušeností si divák u televize vždy všimne, že je při zápasech ticho. Naopak i uměle vytvářené doprovodné ruchy mu zvláštní nepřijdou, protože při zápasech obvykle hlučno bývá. A i český basketbal se tak ve složitých korona podmínkách nové situaci začíná přizpůsobovat.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Kooperativa